Jak žit s Bechtěrevovou chorobou
Jak žít život s Bechtěrevovou chorobou?
Snadná otázka, nesnadná odpověď. No, jak se to vezme, ono je to v zásadě jednoduché.
Předně nejsem polykač prášků, jím jen léky na bolest,na bolest, kterou mám denně třicet let.
Někdy intenzivnější, někdy skoro žádnou, ale je to to první, co se mi pod pojmem Bechtěrevova choroba vybaví.
Druhá je omezená hybnost, ztuhlost až nehybnost.
Třetí je doživotní kámen na noze, který musím nést, ať chci nebo ne, a tudiž se musím snažit si to břemeno trochu ulehčit.
Jednoduchý recept je klidná mysl, smysl pro humor a POHYB!!!
Oslava kola a jízdy na něm!
Zcela náhodou jsme se dozvěděla, že mám Bechtěrevovu chorobu, z televize, a stejně tak náhodou jsme před několika lety objevila, znova od dětství, objevila jízdu na kole.
Díky kolu se dostanu tak daleko jako bych se pěšky nikdy nedostala a na místa, na která bych se nikdy nedostala.
Miluju ten vítr ve vlasech při jízdě na kole.
Miluju tu svobodu od bolesti, kdy svou nemoc nevnímam, při jízdě na kole.
Ujela jsem již za tři roky kolem deseti tisíce kilometrů, podnikla několik dlouhých cest po Evropě a to hlavně v Chorvatsku a v posledních letech v Německu.
Myslím, že jako první Bechtěrevička jsem projela Pan Evropskou cyklotrasu Paříž – Praha, a to její německou část hned po jejím dostavění.
Pořádala jsem Spanilé jízdy po Čechách, Moravě a Slovensku, dělala osvětu pro lidi s Bechtěrevema chtěla tím podpořit všechny nějak handicapované lidi.
To je již minulost, přestože jsem přišla o společníka chci na tyto jízdy a cesty opět navázat.
Hledám nového společníka, chtěla bych uskutečnit další cesty po Evropě, Americe a nakonec po všech kontinentech, pokud mi to můj zdravotní stav dovolí.
