Smrtka s kosou věnováno jako vzpomínka Dr. Žákovi z Baslu
Před ani né měsícem jsem přijela do krásného bytu, na břehu Rýna, do města Basel.
Přijela jsem k člověku, kterého jsem téměř neznala, nicméně jsem se na něho těšila jako na někoho, kdo mi je velmi blízký, na někoho, koho znám léta a jen jsme se dlouho neviděli!
Vybral si mě na základě mého životopisu a několika telefonátů. Řekl mi řídil jsem mnoho lidí a poznám člověka jaký je už po prvním telefonátu. Tím u mě vyvolal značnou zvědavost!
Říkala jsem si jestli není tak trochu namyšlený!
Není to až tak snadné poznat druhého člověka ,i když s ním někdy žijete několik let a dokud nepřijde nějaká krize, kolikrát ani nevíte s kým jste to dosud žili??!! Osvědčené rčení, že v nouzi poznáš přítele je stokrát potvrzenou pravdou!
Než jsme přijela do tohoto krásného bytu, byla jsem ještě v jiném v bytě v Německu.
A tento pán, ten zběhlý a zkušený životem, mi tam skoro denně volal a povídali jsme si.
Ano, povídali o všem a já nabývala dojmu a přesvědčení, že je to člověk mně velice blízký, moje spřízněná duše! Bylo to až k nevíře, jak jsme si notovali!!!
Nestává se člověku často za život aby si takto rozumněl s někým dosud úplně neznámým.
V posledních letech jsem buhužel neměla dobré zkušennosti s lidmi, a´t jsem se snažila být hodná, nebo ne, vše vycházelo nastejno!!
Začínala jsem propadat depresi, vidět vše kolem černě, přestávala jsem lidem důvěřovat!
Zajisté byla vina i na mé straně, nepopírám, ale nevím vlastně co jsem dělala špatně?
No a tento pán mi zase po mnoha letech ukázal, že jsou stále ještě hodní lidé, přívětiví a laskaví. Že jsou lidé, kteří si druhého váží. Váží si jeho práce a pomoci, kterou pro ně dělá. Už vím, že zase dokážu normálně žít, i když jsem v to nedoufala!
Píši zde o minulosti, protože to vše je již bohužel minulostí!
Přijela jsem do tohoto krásného bytu na Rýnu a netušila jsem, co netušila, ani ve snu by mě nenapadlo, že přicházím do domu smrti, do domu smutku! Ta s kosou tady stála u dvěří a všechny, co v tomto krásném bytě „pokosila“!!
Zemřel pan Žák, před dvěma měsíci jeho manželka, kterou jsme neznala a včera ráno i jejich pejsek. A tak člověk jen stojí a naprosto bezmocně stojí a přihlíží!
Se zármutkem v srdci si snad jen může říci, že pro ně snad udělal co mohl v jejich posledních dnech života, na jejich poslední cestě. O níž nikdo z nás netušil, že je poslední.
Te´d je sám, v prázdném bytě, kde je jen plno věcí, prázdno a smrt.....